… Realita nejsou jen dojmy a názory ze sociálních sítí nebo diskuzí na webových serverech. Tam je odborníkem každý. Fakta jsou mnohem cennější. Zpráva Evropské komise právě taková data a čísla přináší. Všem zájemcům o skutečný stav telekomunikací v Evropě mohu vřele doporučit.
Tak pravil šéf T-Mobile. Člověka, který ze svěřeného podniku v souboji se spojenými giganty managerského ducha Českého i Španělského Telecomu udělal jedničku na mobilním trhu, jistě nelze podezírat, že je hloupý. Lze se ale důvodně obávat, že v otázce, volá-li se v ČR draho či ne, není nestranným soudcem.
Ale protože jsme zájemci o skutečný stav telekomunikací v Evropě, budeme se jeho doporučením řídit a ZPRÁVU O POKROKU JEDNOTNÉHO EVROPSKÉHO TRHU ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ ZA ROK 2009 (15. ZPRÁVA) bedlivě prozkoumáme.
Zpráva přináší některé pro ČR velmi znepokojivé údaje. Tak třeba neurčitý dojem, že si nadnárodní operátoři ze země udělali dojnou krávu, je v průvodním dokumentu podpořen grafem a tabulkou ukazující, že výše investic vztažená k tržbám operátorů je v ČR druhá nejnižší v celé EU. To pochopitelně může být i důsledek enormních investic v minulosti, ale tento argument při pohledu na mapu datového pokrytí vyvolá dle nátury buď úsměv nebo skřípění zubů.
Cenám mobilního volání se nicméně v kapitole věnované specificky České republice dostalo příznivého hodnocení:
„Průměrná cena mobilního volání 13 eurocentů za minutu odpovídá průměru EU za rok 2008. Všichni GSM mobilní operátoři zavedli nabídky se sníženými cenami pro nenáročné zákazníky a ceny v roce 2009 vskutku většinou poklesly nebo zůstaly stabilní.“
Třináct eurocentů za provolanou minutu je krásná cena. Dokud jim brusel neotevřela oči, čeští domorodci namnoze ani netušili, jak levně telefonují. Pilní čtenáři se ale možná pamatují, že dle porovnání košů spotřeby jsou české ceny mobilních služeb vysoko nad průměrem OECD i EU. Je to záhada.
Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem, praví bratr Vilém. Pro data dodávaná Evropskou komisí – institucí, které vlastní auditoři již mnoho let odmítají schválit účetnictví bez výhrad – to platí dvakrát. Takže nejprve ověřme, zda nemáme co do činění prostě jen s nějakou tou řeckou statistikou.
Komisní statističtí mágové tradičně zdrojují velmi špatně (asi vědí proč), nicméně letos poskytli odkaz na jednu cenovou studii a jednu tabulku.
Začneme s tou studií, kterou s použitím jednotné OECD metodiky pro všechny zkoumané země připravili profesionální výzkumníci z Teligen. Pro rok 2008 tam nalézáme toto (tabulky 7.8, 7.9, 7.10, ceny včetně DPH, v EUR, bez přepočtu na paritu kupní síly):
OECD 2006 basket | EU | CR | CR/EU |
low usage prepaid/postpaid | 10.36 | 13.77 | 133% |
medium usage prepaid/postpaid | 19.49 | 27.24 | 140% |
high usage prepaid/postpaid | 33.92 | 48.07 | 142% |
To už dávno víme. České ceny mobilních spotřebních košů vycházejí vysoké každému kromě ČTÚ, který pro jejich snížení vyvinul speciální metodiku. Taky je zjevné, že průměrná minutová cena volání zjištěná z nějakých výkazů bude nižší než cena minuty ve spotřebním koši, protože první průměruje i levná volání korporátních zákazníků, zatímco druhá pracuje jen s veřejnými ceníky. Podivný je ale posun relativní pozice ČR.
Jak se ze spotřebitelských cen, které jsou 33-42% nad průměrem EU stane minutová cena volání, která je na průměru EU? Logicky by tedy ceny korporátního volání musely být výrazně pod průměrem EU. Jenže to není moc věrohodná teorie. Proč by si (většinou) nadnárodní korporace na rovněž nadnárodních operátorech byly zrovna na trhu ČR schopny vynutit v mezinárodním srovnání podprůměrné ceny? Ve skutečnosti je mnohem rozumnější předpokládat, že mezinárodní rozptyl korporátních cen bude menší než u těch spotřebitelských.
Na tyto záhady nám cenová studie neodpoví, takže přesuneme pozornost k tabulce. Ta obsahuje čísla, která pro potřeby implementační zprávy dodali národní regulátoři dle svých nejlepších schopností a svědomí. Tvrdá evropská data pana Mahlera tak ve skutečnosti ohledně ČR pocházejí z ČTÚ.
A vskutku, na pozici H27 se dozvídáme, že minutová cena volání v roce 2008 byla 0.13 EUR, zatímco o buňku výše máme údaj pro rok 2007: 0.16 EUR. Z čiré zlomyslnosti jej porovnáme s loňskou (čtrnáctou) implementační zprávou, která ovšem pro rok 2007 uvádí jiné tvrdé číslo: 0.15 EUR. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.
Zde ještě uděláme malou odbočku, kterou si žádá propagačně geniální tvrzení pana Mahlera, a pro potřeby diskuse budeme ta čísla jako brát vážně: „Přestože jsme si u nás doma zvykli na kontinuální pokles cen a bereme jej téměř jako samozřejmost, například v Polsku se ceny hovorů oproti předchozímu roku nezměnily a v Estonsku došlo dokonce k jejich nárůstu.“
PR profesionálové sice nad reverzní teutonskou logikou žasnou, ale zákazník pláče. Kdyby si totiž mohl vybrat, bezpochyby by dal přednost cenám v Polsku (0.11 EUR), které opravdu meziročně nepoklesly, ale i tak jsou o 15% nižší než ty v ČR. Obdobně nárůst cen v Estonsku (z 0.1 na 0.11 EUR) znamená jen tolik, že tam už není minuta vůči ČR levnější o 23%, ale taky jen o 15%.
Zádrhel může být také v kurzu, kterým jsou přepočítány Kč na EUR. Při pověstné komisní preciznosti ovšem nepřekvapí, že kurz použitý pro 14. zprávu se z veřejných zdrojů nedá jednoduše zjistit, zatímco v tabulce doprovázející tu patnáctou máme k dispozici hned dva (H282 průměr za rok 2008 a H283 stav k 1.10.2009), ale bez informace, který z nich byl použit. Vybereme si průměr za rok 2008, což dává lepší smysl, a máme tedy cenu 3.243 Kč/min.
Za rok 2008 sice ČTÚ nějaká čísla o ceně volání do brusele nahlásil, ale všeholidu je ve Zprávě o vývoji trhu za rok 2008 neprozradil. V čerstvé Zprávě o vývoji trhu EK za rok 2009 už ČTÚ nicméně tvrdí, že průměrná minutová cena volání v roce 2009 je 2.71 Kč. Vzhledem k údaji o meziročním poklesu o 16.8% můžeme pro rok 2008 zpětně spočítat cenu 3.257 Kč, což zhruba odpovídá těm 0.13 EUR v komisní tabulce konvertovaným kurzem 24.95 tamtéž.
Už máme tvrdých čísel více než je zdrávo, ale ještě zdaleka to není konec. Co je vlastně ta průměrná minutová cena mobilního volání? ČTÚ odpovídá:
- Průměrná cena za minutu volání = celkové tržby za originovaná volání od účastníků v mobilní síti/celkový počet minut volání originovaného účastníky v mobilních sítích.
- Celkové tržby za originovaná volání od účastníků v mobilní síti = tržby za celkový počet minut provozu originovaného vlastními účastníky.
- Celkový počet minut volání originovaného účastníky v mobilní síti = celkový reálný (skutečný) počet minut provozu originovaného vlastními účastníky bez ohledu na způsob tarifikace.
Ve zmíněné zprávě ČTÚ pro rok 2008 se na straně šestnáct dočteme, že celkové tržby (bez DPH) za mobilní originaci byly 48.8 G Kč a na straně patnáct zase čteme, že celkový počet reálně provolaných minut byl 12.8 G. Jak nám se to jeví, tak 48.8 děleno 12.8 je 3.81 Kč/min, což je tvrdé číslo o 17% vyšší než tvrdý údaj vykazovaný v bruseli.
Jsou všichni regulátoři stejní? Zkusme třeba Ofcom a zprávu o vývoji britského trhu za rok 2008. Dle tabulky 4.1 bylo provoláno 111 Gmin. Dle tabulky 4.2 se za hlas utržilo 11.5 G GBP. 11.5 děleno 111 je 0.1036 – a vskutku, v tabulce 4.58 Ofcom uvádí, že průměrná cena volání je 10.4 pence za minutu. V bruselské tabulce pro UK nacházíme 0.13 EUR/min a kurz 0.8, což dá právě těch 10.4 pence. Ofcomu tedy – na rozdíl od ČTÚ – předkládaná čísla perfektně sedí.
Ofcom dále uvádí, že do ceny volání rozpočítává celé měsíční paušály, které však často obsahují i volné SMS a datové přenosy. Upozorňuje také, že takto stanovená cena volání zahrnuje užitek, který zákazníci mají z dotovaných telefonů – což je zajímavý postřeh, protože v míře dotací HW jsou mezi národními trhy ohromné rozdíly.
Každopádně nahlížíme, že mezinárodně porovnávat podíly tržeb za volání a objemu volání, které jeden regulátor nedokumentovaným způsobem mohutně přiohne a druhý nikoli, nedává smysl. Že to Komise dělá proto není překvapující.
Nemohli bychom cenu minuty určit ještě jinak? Mohli – z povinně zveřejňovaných účetních výkazů a zpráv operátorů. Jenže se tak dobereme jen dalších úžasností.
Potřebujeme zjistit cenu originované minuty. K ruce si vezmeme investorům určené finanční a provozní výkazy TO2CZ, protože jsou ze všech operátorů v ČR nejpodrobnější a jsou rovnou v XLS. Snadno dohledáme, že v roce 2008 operátor za mobilní hovorné utržil 11 626 a za stálé poplatky 7 756. Operátoři nejsou troškaři, takže je to v milionech CZK. Zádrhel je ale v tom, že operátor v záložce provozních výsledků vykazuje v mobilním segmentu 7 334 x 10^6 minut, ale je to celkový počet odchozích a příchozích minut dohromady.
Počet odchozích minut tedy musíme určit oklikou. Obrátíme se na ČTÚ a k ruce si vezmeme úřední analýzu trhu č. 7 (mobilní terminace). Zde z grafu č. 3 snadno nahlédneme, že v roce 2008 byl „celkový počet terminovaných minut ve veřejných mobilních sítích“ cca 12 000 000. To je přibližně 1.2 minuty ročně na obyvatele ČR, takže vidíme, že popisek grafu má ČTÚ blbě jen tisíckrát.
Podíl jednotlivých operátorů je ve zveřejněné analýze označen za obchodní tajemství a začerněn, ale naštěstí můžeme tento supertajný údaj snadno odečíst z grafu č. 4 – na TO2CZ připadá přibližně 37%, což je nějakých 4 440 x 10^6 minut terminace.
Správnost kalkulace můžeme ověřit ještě alternativním postupem. Operátor roku 2008 vykázal příjmy z mobilní terminace 5 335 MKč. Regulovaná cena byla 2.99 Kč/min, takže vykázaný příjem odpovídá 1 784 Mmin. Dle grafu č. 5 shora uvedené analýzy tvoří 60% objemu terminace vlastní síť, u které se terminační poplatky neplatí. Celkově tedy terminovaný povoz musí být 1 784/(1-0.6) = 4 460 Mmin, což je výsledek (až na při odečítání z grafů pochopitelnou nepřesnost) shodný s předchozím.
Je-li celkový operátorem vykázaný počet MoU 7 334 x 10^6, na originaci tedy nutně připadá rozdíl po odečtení terminace – to jest 2 900 x 10^6 minut.
Průměrná cena za originovanou minutu v mobilní síti O2 tedy v roce 2008 byla (11626+7756)/2900 = 6.68 Kč.
Jistěže zkoumáme jen druhého největšího operátora a ceny u zbylých dvou se mohou lišit. Mohou, jenže teoreticky jen málo – jinak bychom pozorovali, jak neviditelná ruka výrazně posouvá tržní podíly, což nepozorujeme.
Ve skutečnosti jsme ale jen demonstrovali, že „průměrná minutová cena volání“ je číslo dobře použitelné na analýzu časových řad u jednoho operátora, ale velmi nevhodné k mezioperátorskému (natožpak mezinárodnímu) srovnávání, protože šum vznikající nejednoznačností při dekompozici stálých plateb, klasifikaci jednotlivých výnosových položek nebo i kejkli regulátorů spolehlivě skryje většinu užitečných dat.
Můžeme tedy učinit závěr, že nás ohledně ceny českého a zahraničního volání 15. implementační zpráva Vrchního sovětu Eurosajuzu krmí daty, která jsou falešná jak řecký deficit tragicky nespolehlivá. A buďme si jisti, že to pan Mahler velmi dobře ví.
S cenami volání už jsme hotovi, ale ještě tu máme výrok: „Je vidět, že v mobilní, plně konkurenční oblasti, český trh doopravdy funguje.“
Výzkumníci jsou jen diskutéři z webového serveru se zálibou v číslech, takže by věru uvítali, kdyby jim opravdový odborník vysvětlil jednu takovou záhadu plně konkurenční oblasti a fungujícího trhu.
Ve škole je učili, že soutěžitel na plně konkurenčním trhu v ustáleném stavu dosahuje právě jen nulového ekonomického profitu (tj. pokrývá jen náklady + cenu kapitálu), což je ovšem díky nulové mrtvé zátěži společensky optimální stav.
Ekonomický zisk není totéž co účetní zisk, ale existují indikátory, jako třeba EVA (Economic Value Added, [ROIC-WACC]*K ), které jsou celkem dobrou proxy. ČEKIA si každoročně dává tu práci a sestaví žebříček firem podle EVA. Na předních pozicích se stabilně nachází ČEZ, TO2CZ a T-Mobile.
Kladná EVA pochopitelně sama o sobě může vypovídat třeba jen o hospodářském cyklu, štěstí, inovacích nebo schopném managementu. Pokud ale mají extrémně vysokou EVA několik let po sobě největší soutěžitelé v nějakém odvětví současně, vzbuzuje to otázky. A tisková mluvka T-Mobile na ně bezelstně odpovídá takto:
„Jde … o stabilní rozdělení trhu mezi nižší počet operátorů, kteří se dosud zdrželi drastických cenových kroků, které by devalvovaly trh.“
Hm. Jak se takové stabilní rozdělení malého počtu zdržujících se operátorů pozná od oligopolu jednajícího ve faktické shodě?
Hodne pekne pocteni. 99% lidi se o tehle praktikach ale stejne nedozvi coz je skoda 😦
Skvěle analyzováno, skvěle sepsáno, díky. Jenom mě trošku hněte, že to je naprosto k ničemu: operátoři se za nos nechytí, ceny lepší nebudou, a ČTÚ taky asi lhát nepřestane.
Leda bychom přestali mobilní sítě regulovat. To by se pak možná někdo za nos chytnul.
Parádna analýza, radosť ju čítať. Vďaka. Bol by som naozaj zvedavý na niečo podobné ohľadom trhu v SR.
Mimochodom, článok som si dovolil pridať na vybrali.sme.sk, takže kto chce článok zviditeľniť, môže zaň hlasovať tu:
http://vybrali.sme.sk/c/Tvrda-data-ve-zprave-politbyra-Kde-to-zijete-pane-Mahlere/
Excelentní, děkuji velice!!!
Pěkné, ale k čemu to je? V mainstreamovým médiích jsou přetiskovány jen lži operátorů, ČTÚ lže jak když tiskne, šance na změnu v nedohlednu.
Tak jsem taky poslal hlas ;-))
Stejne je srandovni, ze falsovani a to umyslne v CR nikoho nestoji misto … asi je to dobre promazane kaprikama ;-((
Skvěle napsáno, jasné informace a precizní analýza. Bohužel lidem je jedno, že jsou dojnými telaty či jinými zvířaty. Budou „mobilovat“ dále a bez ustání. Někteří z nich by si jistě nechali s radostí nastřelit mobilní čip již při narození.
Děkuji, vjs
lidem ten stav vyhovuje (kdyz koukam na statistiku, kolik procent za zivot zmenilo operatora )
Proč měnit operátora, když ceny všech tří jsou víceméně stejné? Jediná obrana je volat co nejméně. A v tom vidím blbost lidí – kdyby volali jen to co je nutné, tak jim ty obrovské zisky půjdou pěkně dolů….
Díky za skvělej článek, rozhodně by si zasloužil masovějšího zveřejnění…. 🙂