Mys Murchinson, mys Mariato, Huronské jezero, Velké otročí jezero, řeka Sv. Vavřince, nejvyšší: Mount McKinley 6194m, nejteplejší: Údolí smrti +57°C , nejchladnější Fort Good Hope -78°C, pouště Nevadská, Mohavská …
Auta na D1 v neděli večer u Prahy stála před nově budovaným velekřížením a nejlepší manželka ze všech se zmocnila sešitu a zkoušela juniora z otázek k písemce ze zeměpisu. Mládežník to flákal, takže jsem spílání vnímal jen na půl ucha a věnoval se přemítání o tom, že škola pozdního husákismu se kupodivu vyznačovala menší měrou bezúčelné buzerace. Ale možná jsem jen měl štěstí na učitele nebo už začínám mít selektivní paměť. Junior si dobře pamatoval ty nejvyšší teploty – patrně proto, že do Death Valley jsme ho z nedostatku lepší příležitosti vzali na sklonku léta a vystoupení z klimatizovaného auta někde u Furnace Creek mu kromě náběhu na oběhové selhání způsobilo i nezapomenutelný zážitek.
Při tom jsem si ale uvědomil, že naprosto netuším, co je a kde je Fort Good Hope a umínil jsem si, že to příležitostně zjistím, abych držel s poučenou mládeží krok.
Když jsem si na to znovu vzpomněl u počítače, ukázalo se, že věc je velmi jednoduchá, protože Fort Good Hope má dokonce heslo na Wikipedii. Je to maličké (557 duší) převážně indiánské sídlo na břehu Mackenzie River ztracené v divočině kanadských Severozápadních teritorií.
Ale něco tu nesedělo. Výzkumníci se kdysi letmo věnovali mapování trhlin v arktické ledové pokrývce pomocí synthetic aperture radarů. Ačkoli se (na rozdíl od šéfa katedry, který na meteorologické stanici v Grónsku přezimoval) zaobírali zpracováním dat v teple kanclu, matně si vybavovali, že ani na severu grónského pevninského ledovce neklesají teploty pod -70°C. Že by to v údolí Mackenzie, kde je na fotkách vidět spousta stromů, bylo ještě mnohem drsnější? Divná to věc s tou teplotou.
Povolal jsem juniora a tázal se, zda jim to s tou Pevností dobré naděje a mínus osmasedmdesáti stupni vykládala profesorka. Odvětil, že taky, ale je to prý i v atlase. A nastojte! V tomto veledíle (Kartografie Praha 2007) opatřeném schvalovací doložkou Ministerstva školnictví se opravdu skví mapa doličná:
Nezbývalo, než podívat se, co o podivně nízké teplotě soudí klimatická věda – konkrétně Světová meteorologické organizace OSN, která spolu s Arizona State Univerzity udržuje databázi klimatických extémů. A hle, nejchladnějším místem Severní Ameriky není Fort Good Hope, ale Snag airstrip na Yukonu, kde roku 1947 naměřili mnohem vyšší teplotu: -63.0°C.
Je-li Snag držitelem rekordu od roku 1947, jak tomu bylo před tím? Konečně přichází na scénu Fort Good Hope. Tam je totiž katolická misijní stanice a její osazenstvo dlouhodobě vede meteorologické záznamy. 31. prosince 1910 tam otec Houssais naměřil mínus 79. Jenže na Fahrenheitově škále! Ve stupních Celsia je to kolem -62. A navíc se při dodatečném průzkumu archivních záznamů ukazuje, že se ten dobrý muž patrně o 10 stupňů F spletl. Na Silvestra se to může stát každému. Oficiální archiv kanadské vlády tak nechal evidentně chybnou hodnotu pro 31.12.1910 vyřadit ze souboru.
Mezitím ale jakýsi expert v dalekém Československu patrně zkompiloval nějaký meziválečný text do učebnice a navíc ještě moudře usoudil, že stupeň jako stupeň. IPCC konečně také nepracuje jinak. A factoid „Fort Good Hope -78°C“ začal žít vlastním životem.
Nedařilo se mu špatně. Dotáhl to třeba až do maturitních otázek a nesčetných taháků v ČR i na Slovensku. Dle tohoto nálezu je nejen ve zmiňovaném atlase, ale i v učebnicích (dokonce s vědecky zpřesněným údajem -78.2°C). Google ukázal i bizarní skutečnost, že na Slovensku bylo papouškování nesmyslu o Fort Good Hope správným řešením okresního kola Geografíckej olympiády. Česká i slovenská wikipedie zůstává na půli cesty a (bez uvedení zdroje) chybnou informaci o Fort Good Hope alespoň doprovodila teplotou přepočtenou na stupně °C.
Dětem je pochopitelně srdečně jedno, je-li nejchladnější místo Severní Ameriky letiště ve Snagu nebo Fort Good Hope a bylo-li tam o 16 stupňů více nebo méně. Ani jedna možnost z nich lepší ani úspěšnější lidi neudělá. Chyba v učebnici by taky nestále za maření času. Chyby se do učebnic dostávají. V podstatných věcech se na ně zpravidla rychle přijde a když ne, patrně nebylo téma podstatné. Znepokojivé je, když se s nepodstatným tématem zachází jako s podstatným, a přesto se na chybu nepřijde.
Stovky učitelů, autoři a recenzenti učebnic, udělovači ministeriálních doložek, vyhodnocovači olympiád. Lidé, kterým se dostalo (vesměs zase českého, já vím) univerzitního vzdělání v souvisejících oborech. Jeden by očekával, že některé věci jako nepodstatné pominou. Ale když už se z titulu své odbornosti rozhodnou, že je místo a číslo tak podstatné, že se je děti musí nadrčet nazpaměť (a jistě jsou taková), je také logické požadovat, aby měli schopnost rozpoznat, že pracně memorovaný a pak zase zkoušený údaj je v kontextu ostatních údajů nějak podivný. Od koho by se ty děti asi tak měly kritické práci s daty naučit?
Tradice české školy je pevnost, ale bez dobré naděje.
geniálne :D:D
Myslím, že to na MŠMT nikomu nevadí, cílem moderního z evropy přejímaného školství je ověřit, že žák dokáže nekriticky uvěřit libovolné množství vyšší autoritou předložených faktoidů (a vyprodukovat pak jejich permutací text úměrně dlouhý svému věku – 2x A4 k maturitě, 60x A4 k kříletému titulu, 80 k pětiletému). To permutování není jen tak samoúčelné, je dávno známo, že člověk nejlíp věří tomu, co sám řekl/napsal. Člověk je modrý a špatný, planeta je zelená a dobrá.
Jestli mají nějaký vztah k realitě? Tahle hra nikoho povolaného nezajímá…
Brilantní analýza – kam se hrabe nedávné http://zpravy.idnes.cz/v-ucebnicich-se-uz-pul-stoleti-opisuje-chyba-ryn-je-o-90-kilometru-kratsi-1n6-/vedatech.asp?c=A100328_084854_vedatech_stf
Můj vrcholně husákistický atlas (© Geodetický a kartografický podnik v Praze 1971, schválení doloženo 1975, 11. nezměněné vydání 1985) je opravdu buzeraci nakloněn méně: jednorázové absolutní rekordy uvádí pouze globální („-88,3 °C sovětská výzkumná antarktická výzkumná základna Vostok“ a východosibiřský „Omjakon -78 °C (nejstud. místo na světě mimo Antarktidu)“ – hm, byl by v takovém kontextu FGH opravdu tak nápadný?) a evropské (v mrazu pochopitelně opět vede dolnopečorský „Pustozersk (SSSR) -55°C“) a pro ostatní světadíly jen extrémy ročních průměrů, což je v Severní Americe „Eureka (Kanada) -19,1 °C (Ellesmerův ostrov)“, kde jsou zároveň nejnižší srážky: zůstala taky na druhé straně obrázku, nebo ji vyhodili?
Nemohu ovšem vyloučit, že pevnůstka byla někde v učebnici nebo tabulkách; a každopádně jsme na zemák měli soudružku (jak ta mě seřvala, když jsem se na jaře ’90 přeřekl!), která nás nutila překreslovat si z atlasu mapky do sešitů.
„Ojmjakon -78°C“ je v atlase dodnes. Zajímavé je, že WMO místo uznává, ale uznanou teplotu zvýšila na -67.8°C. http://wmo.asu.edu/asia-lowest-temperature Podle ruské wikipedie tam soudruh akademik Obručev (neoficiálno – když se nikdo nedíval) naměřil -71°C a existují blíže nespecifikované údaje, dle kterých tam roku 1938 bylo těch -77.8°C. Nějak to souvisí s rozhodnutím místního sovětu zbudovat památník „Severní pól chladu.“ Výskyt největšího trpaslíka se teprve prověřuje.
Kdo, nebo co je „vyhdodnocovač“? Není to vulgarismus? 🙂
Budte radi ze nepracujete s tuzemskymi vysokoskolskymi publikacemi a skripty. To by jste se nestacili diviti co je tam k nalezeni 😉