je v tom, že tu klimatickou se snaží alarmističtí šarlatáni co nejvíce přiohnout, zatímco tu cenovou se „nezávislý“ regulátor vší mocí pokouší narovnat. V obou případech je postup týž – pochybná metodika a kouzlení s daty.
Je cosi shnilého ve státě českém ohledně cen telekomunikačních služeb. Občan, který se uvedeného zjištění nedobere vlastním pozorováním, se může opřít o řadu zpráv OECD a Politbyra, které shodně tvrdí, že mezi civilizovanými zeměmi patří ČR k těm, které mají ceny dílem úplně nejvyšší, dílem velmi vysoké.
Strůjce tohoto stavu – Český telekomunikační úřad (dříve Správa pošt a telekomunikací) – moudře a kvalifikovaně postřehl jisté roztrpčení českého obyvatelstva, které je mu ukradené, jakož i eurosajuzního politbyra, které mu může docela zatopit, a rozhodl se jednat. Ceny sice zůstaly stejné, ale ouřad sestrojil zprávu, ze které překvapivě vyplývá, že v mezinárodním srovnání jsou vlastně podprůměrné. Neuškodí, prozkoumáme-li tento patafyzický dokument podrobněji – ať už z morbidního zájmu nebo jako podkladový materiál kurzu praktické mediální manipulace.
ČTÚ zahajuje klasicky – odkazem na autoritu. Dozvídáme se, že eurokomise používá pro srovnání cen stejné koše produktů jako OECD. Jejich současná podoba byla nastavena v roce 2006 a čas od času je třeba přikročit k jejich aktualizaci. To je jistě pravda. OECD tento proces letos zahájila a Ouřad cosi navrhuje. Potud OK. Vzápětí ale přichází první faul:
„Zákazníci využívající mobilní služby v České republice mají totiž mnohdy odlišné preference, např. častěji využívají služby textových zpráv, méně volají do pevných sítí, používají minimálně hlasovou schránku či více volají do vlastní sítě. A podle těchto preferencí mobilní operátoři vytvářejí nabídky.“
Na rozdíl od nezávislého regulátora je i poloretardované absolventce rychlokurzu ekonomie pro sekretářky jasné, že „preference“ zákazníků nejsou nezávisle zafixovanou proměnnou, podle které by operátoři vytvářeli své nabídky.
Uveďme příklad: Dle zprávy OECD má ČR ze všech sledovaných zemí nejvyšší cenu rezidenční (pevné) telefonní linky. Občanům nezbývá než hlasovat nohama a kdo mohl, pevnou linku zrušil. Snadno nahlédneme, že bezprecedentní útěk do mobilních sítí a v Evropě nevídaná „preference“ volání tamtéž není důsledkem nějaké pro Čechy specifické inherentní potřeby volat z mobilu, nýbrž substituce produktů vynucené poměry na trhu nastavenými ČTÚ a čachry režimu při privatizaci Společnosti proti telefonování.
Graf: OECD residential fixed-line basket: medium usage, August 2008
Dalším ouředním trikem je mlžení komplikující reprodukci výsledků – ve zprávě ČTÚ některé popisky neprosto nesouvisí s obsahem tabulek.
Kdo v tabulce najde údaj v minutách za rok, obdrží medaili „Za zásluhy o telekomunismus.“
Ve skutečnosti jsou všechny údaje v „kusech“ a počet odchozích volání se na minuty musí teprve přepočítat skrze směry volání a průměrné délky hovorů. Výzkumníci tuto námahu čtenářům ušetřili:
Odchylky ČTÚ od OECD 2009 jsou vyznačeny modře. Pro srovnání jsou uvedeny i starší OECD koše z roku 2000. Sloupeček „Minutes of Use“ (za rok) není součástí košů, ale je dopočítaný – viz výše.
Další postup by měl být takový, že si OECD (respektive analytická firma Teligen, která to pro ni dělá) shromáždí od členských států modifikované koše, přiřadí jim váhy a syntetizuje a publikuje výsledný OECD t-basket. Ten bude odrážet změny, které jsou pro vývoj trhu sledovaných států společné, a naopak odfiltruje anomálie, které někde vyprodukoval nějaký místní satrapa.
ČTÚ ale neponechává výsledek náhodě. Náhrada OECD koše vlastní verzí je totiž jen částí problému. Aby se dalo porovnávat mezinárodně, musí se pro každou zemi koš ocenit vhodně vybranými tarify. Je evidentní, že výsledné pořadí závisí na tom, jak se to přesně udělá, takže OECD metodika je poměrně dobře specifikována.
Specifické „preference“ českých zákazníků, kterými ČTÚ argumentuje, mají dopad jen na skladbu koše. Ouřad ovšem změnil nejen koš, ale přiohnul i metodiku výpočtu. A to kupodivu tak, aby se referenční ceny zvýšily a české snížily.
Metodika OECD | Šibalství ČTÚ |
Referenční tarif pro mezinárodní srovnání je vybírán z nabídek dvou největších operátorů nebo operátorů, kteří mají dohromady alespoň 50% podíl na trhu, tak, že se t-basket ocení všemi tarify a zvolí se ten s nejnižší výslednou cenou. | Referenční tarif je vybírán pouze z nabídky největšího (často inkumbentního) operátora. I úplný blbec – nikoli však nezávislý český regulátor – snadno nahlíží, že se tím referenční cenová hladina oproti OECD metodice uměle zvyšuje. |
Tarify mají zahrnovat typické 2G služby zaměřené primárně na přenos hlasu. | Do srovnání jsou za ČR zahrnuti obskurní operátoři se směšným pokrytím, záporným vlastním jměním a neživotaschopným obchodním modelem, ačkoli z mezinárodní referenční hladiny jsou obdobní zoufalci vyloučeni. |
“All call costs are calculated as actual call costs as opposed to average, i.e. the real cost of a call with full unit charges is used.” | “Při výpočtu jednotlivých ročních košů nebyla brána v potaz tarifikace hovorů.” Pouze samotným tímto trikem ČTÚ podhodnotil náklady na české tarify 60+60 vůči v zahraničí častým 60+1 o více než 20%. |
Referenční měna: USD PPP | Referenční měna: EUR |
Klimatologové by bledli závistí.
Pekny investigativni clanek.
[…] článek: VÚČAKO // Rozdíl mezi klimatickou a cenovou hokejkou […]
Co dodat… přejeme zaměstnancům ČTÚ bohatého Ježíška.
Děkuji za článek. Jsou to darebáci. Ale bylo by dobré také uvést odkazy na uváděné zdroje, někdo by si to jistě rád prostudoval podrobněji.
Tak ať ten někdo zkusí kliknout na odkaz OECD nahoře v textu.
[…] oči, čeští domorodci namnoze ani netušili, jak levně telefonují. Pilní čtenáři se ale možná pamatují, že dle porovnání košů spotřeby jsou české ceny mobilních služeb vysoko nad průměrem […]