Pod otázkou nabádající k společensky neakceptovatelné odpovědi se skrývá další z úvah krasoduchů o školství.
Pan Pouzar předkládá tento výňatek z bakalářské práce jakési studentky, která „soudě podle výsledů zkoušek“ patřila k těm lepším v ročníku:
„Chemická měření často představují základ pro informace o rozhodování v odlišných stupních společnosti; platné rozhodnutí je přijatelné, jen pokud je kvalita použitých údajů spolehlivá. Ke garanci spolehlivosti a srovnatelnosti analytických údajů složitého systému musí být kladena účinnost míry záruky kvality v laboratořích.“ …
a dále dovozuje toto:
Předpokládám, že bude obtížné nalézt někoho, kdo by pochopil smysl výše uvedených odstavců. Skutečnost, že takový text mohl být vytvořen člověkem, který byl krůček od bakalářského titulu, považuji za alarmující. Je zřejmé, že studentka (podobně jako 90% jejich spolužáků) neumí číst, tak aby porozuměla smyslu psaného textu, a neumí psát, tak aby jejímu psanému projevu bylo rozumět…
Následuje sáhodlouhý výlev o přednostech memorování nesmyslů, jakož i demograficky a statisticky zcela pomatené úvahy o kvalitách rakousko-uherských maturantů v porovnání s těmi dnešními.
Skutečnost je ale mnohem jednodušší. Výchozí předpoklad je chybný – text evidentně nebyl vytvořen člověkem. Je sice agramatický, ale specifickým způsobem, který není charakteristický pro funkčně negramotného autora/autorku, nýbrž pro strojový překlad z angličtiny. Stačí si dát tu práci a místo dalekosáhlých úvah o školství nasypat klíčová slova do vyhledávače.
A ejhle – tohle už psal člověk:
Místo obsáhlé úvahy o všeobecné nápravě věcí školských by tedy pan Pouzar udělal dobře, kdyby začal u jím dosažitelného příspěvku ke zlepšení akademické úrovně ústavu a hnal plagiátorku před etickou komisi – pokud tam tedy něco takového mají. Je sice pravda, že práce bolí, ale o kritickém čtení bakalářek to platí taky.
Pěkný objev, ale zásadně nesouhlasím s tvrzením, že je to strojový překlad. Přinejmenším by musel projít důkladnou redakcí; věty NEJSOU agramatické, drží pohromadě, akorát nedávají smysl na sémantické úrovni. Třeba „platné rozhodnutí je přijatelné“ působí naopak jako typický výsledek lidské neznalosti – ostatně Google Translate mi nyní vyhazuje jiné homonymum v místy docela přijatelném „Chemická měření často tvoří základ pro kvalifikované rozhodování na různých úrovních ve společnosti, zvuk rozhodování je možné pouze v případě, že je nekompromisní kvalitu použitých údajů. Aby byla zajištěna spolehlivost a srovnatelnost analytických údajů složitým systémem pro zajištění kvality opatření musí být realizována v laboratoři.“
A jelikož nemáme původní bakalářku, nelze úplně vyloučit ani to, že diplomantka někde v koutku zdrojovala.
To JVjr: Může to být výsledek překladatelských nástrojů (fungují trošku jinak a líp než překladač typu Google Translator), případně to jenom po překladači učesala do gramatických vět.
Mění se tím nějak závěry citovaného článku? Autorka prostě stvořila (tj. ne nezbytně napsala) blbý text a pravděpodobně nebyla schopna poznat, že je blbý.
Řekl bych že je to horší: ne, že by nebyla schopna poznat, že ten text je nesmyslný, ale bylo jí to fuk, protože měla určitý objem textu, při letmém nahlédnutí použitelný a to jí stačilo. Nešlo o to něco sdělit, ale mít určitý počet stran textu.
Je mi líto, ale třeba u nás na škole to bylo tak, že dokud člověk do seminárky nenapsal takovýhle nečitelný slint, tak si pan profesor myslel, že student látku nepochopil důsledně…
Pamatuju si, jak jsem do diplomky plodil taková plytkomyslná souvětí jedno za druhým…
S Google translate na věčné časy a nikdy jinak!!!!!
With Google translate for eternity and nothing else !!!!!
С помощью Google перевести на вечность, и больше ничего !!!!!
@tasselhof: ale na základě původního článku pana Miloslava Pouzara se lze důvodně domnívat, že toto nebyl ten případ.
Mimochodem, já si myslím, že ten článek má v mnohém pravdu. Pokud někdo odevzdá takovýhle text, dává najevo, že srozumitelně komunikovat buď nedokáže, nebo nechce. V praxi je pak takové rozlišení zbytečné – pokud bude produkovat takovéhle texty, je pro efektivní spolupráci nepoužitelný. Některá internetová IT fóra dnes už vypadají podle toho – lidé, kteří na fórech žádají o pomoc, často produkují podobně nesrozumitelné bláboly, a když už se náhodou nějaký srozumitelný text vyskytne, je často tak nepřesný, že je potřeba mnoho doplňujících otázek a upřesnění, než se jádro problému vůbec vyjeví. Velmi častý je potom případ, že tázající se nakonec své úsilí vzdá. Zda proto, že problém vyřešil, nebo proto, že jeho trpělivost byla vyčerpána po třech pokusech o srozumitelnou větu je věcí názoru; já se kloním spíše k té druhé alternativě.
Je jedno, zda je intelektuálně znevýhodněna nebo jen racionálně – leč amorálně – minimalizuje námahu. Hlupáci a vyčuránci existovali, existují a budou existovat. Za těch víc jak 9 století provozu univerzitního systému ovšem bylo samozřejmé podobné osoby, které nějakým nedopatřením do školy pronikly, prostě požádat, aby si hledaly uplatnění v nějaké jiné oblasti lidského snažení.
Problém tedy není v nedostatku buzerace ve školách, ale v tom, že odhodlání dementy vyházet v systému kapitačních plateb a nedostatku gramotných zájemců o chemii vyžaduje značnou osobní integritu. Ta se ale memorováním nezíská.
Ano, citovaný text je zvěrský. Soudím však, že hnát jeho autorku jen na jeho základě před etickou komisi by asi bylo poněkud nevhodné. Co je na tom za plagiát? Tohle jsou všeobecně známé věci dobré tak do úvodu nebo summary, ale co my víme, jaké nové poznatky a přínosy podala celá práce?
Jestli se však nesla celá v takovémto obecně plkacím duchu, pak
a) takové téma zřejmě nemělo být vůbec vypsáno;
b) vedoucí práce měl autorku seřvat na tři doby a donutit ji k přepsání do srozumitelné češtiny;
c) pokud tak neučinil, měl to zkritizovat oponent a práce neměla být obhájena.
Je ovšem pravda, že činnosti ad b) a c) vyžadují, aby to ty osoby vůbec přečetly.
Trochu OT: Před několika lety jsem byl ukecán a oponoval jsem jednu bakalářskou práci na ČVUT. Byl to dost děs, ale chlapec ji spojeným úsilím celé státní zkušební komise nakonec obhájil. Pikantní na tom celém bylo, že po nějaké době jsem obdržel složenkou 180 Kč, kterýmžto obnosem mi ČVUT vyjádřilo vděk za mou námahu. Hodilo to tedy asi 20 Kč/hod. Na jednání jsem však obdržel i naturálie – kafe a chlebíček. Motivace jako hrom, že?