Do demagogů z Věstníku jarovizace může udeřit blesk!
Takové tvrzení v méně pozorném čtenáři snadno navodí dojem, že možnost úderu blesku nějak souvisí s pokleslou publicistikou. Při tom však – ač je bezesporu pravdivé – nemá jiný podklad než obecný závěr, že blesk teoreticky může udeřit do kohokoli.
Na stejné logice je postaveno senzační odhalení, že ”Transformátory v jaderných elektrárnách mohou zlikvidovat sluneční erupce“
Když si přebereme, kdo vlastně koho zlikviduje, dozvíme se cosi o protiproudu a dostaneme se i k elektrárnám:
…V důsledku toho došlo k mnohahodinovým výpadkům dodávky elektrické energie r. 1989 v kanadské provincii Quebec.
Ano. Magnetická bouře v březnu roku 1989 vedla k pošklození a rozpadu přenosové sítě firmy Hydro-Québec. 6 milionů lidí bylo bez proudu 9 hodin, někteří i několik dní. Jak už název napovídá, vyrábí Hydro-Québec cca 95% elektrické energie v celkem 59 hydroelektrárnách. Jadernou elektrárnu má jednu (Gentilly II) a její podíl na celkové produkci je pod 3%. Titulek “Sluneční erupce mohou zlikvidovat síť hydroelektráren” by tak byl mnohem případnější, ale zjevně se agitátorům nehodil.
V New Jersey zničily solární erupce elektrický transformátor v jaderné elektrárně.
V elektrárně, tedy elektrický. V nejaderné části Salemské elektrárny byl za stejné solární bouře poškozen 1200 MVA blokový transformátor. Ten se díky problémům s izolací nacházel na konci životnosti a geomagneticky indukované proudy jej dorazily definitivně. Na jadernou bezpečnost neměla událost žádný vliv a přenosové sítě v New Jersey a Delaware se s výpadkem dokázaly vyrovnat.
obr. NASA
Ve velké elektrárně je někde hala, ve které stojí alespoň jeden generátor. Ten je k přenosové síti připojen přes transformátor, který převádí výstupní napětí na hodnoty potřebné pro transport s minimálními ztrátami. Rotorem generátoru se musí točit, což ve vyspělých zemích zpravidla obstarává turbína. Ta je sama roztáčena z výšky tekoucí vodou, spalinami, nebo tlakovou parou, která se vytváří v kotli, ve kterém se topí. A to třeba mazutem, uhlím, biomasou nebo štěpením atomů. Přítomnost ani funkce blokového transformátoru v elektrárně nijak nesouvisí s tím, čím se topí v kotli.
Solární erupce, ale také třeba atmosférické jaderné výbuchy nebo EMP zbraně způsobují změny v elektromagnetickém poli kolem nás. A jak už před 180 lety ukázal Michael Faraday, změny magnetického pole kolem vodiče způsobí, že v něm začne protékat indukovaný proud. S praskáním v reproduktorech nebo dokonce i zničením elektrospotřebičů přepětím za bouřky jsme se setkali skoro všichni. Před přepětím se lze poměrně dobře chránit, ale je tu ještě záludnější mechanismus. Slunečními erupcemi vyvolané kolísání magnetického pole může po dobu řady minut indukovat v dlouhých metalických vedeních poměrně velké proudy.
Na tyto geomagneticky indukované proudy (GIC) jsou citlivé transformátory přenosových soustav, protože GIC přidává k průběhu proudu pseudostejnosměrnou složku. Jádro transformátorů bývá poskládáno ze speciální oceli, která – jako každý ferromagnetický materiál – má omezenou schopnost pojmout magnetický tok. Aby se omezily ztráty a cena, jsou velké transformátory navrhované tak, že při zatížení nemají do saturace daleko. Pokud se díky GIC posune pracovní bod, během jedné z půlvln se transformátor může dostat do stavu, kdy při zvyšování intenzity magnetického pole už neroste hustota magnetického toku, a to je zlé. V nelineární B(H) oblasti začne transformátor žrát jalový výkon, produkovat harmonické kmitočty a díky nelineární magnetostrikci taky vibrace a dost tepla.
Může to – jako u fotografiemi dokumentovaného příkladu – skončit devastujícím poškozením, ale dokonce i když se zdánlivě nic nestane, mohou opakované GIC epizody vést ke kumulativnímu poškození a pozdějším poruchám. Energetické společnosti – zejména ty, které mají sítě ve vyšších zeměpisných šířkách – už dlouho vědí, že poruchovost transformátorů je korelovaná se slunečními cykly.
Zničené transformátory jsou nejspektakulárnějším, ale ne jediným projevem GIC. Záznam z elektrárny ve Švédsku ukazuje skokový nárůst teploty rotoru generátoru způsobený důsledky stejné sluneční bouře z roku 1989. U potrubí plynovodů nebo ropovodů zase mohou GIC snížit účinnost katodové protikorozní ochrany.
Dopad GIC na energetickou infrastrukturu je zajímavý fenomén, který připomíná, že vliv hvězdy, která nám – vyjma té jaderné – zprostředkovává veškerou energii, na fungování civilizace je mnohem komplexnější, než si běžně připouštíme.
